Zvelebování klubovny, září - říjen 2013
Když se koncem léta uvolnila místnost sousedící s naší klubovnou, zajásali jsme, protože dosavadní klubovna nám byla těsná už nějakou dobu, natožpak poté, co se jen Papoušci rozrostli na jedenáct členů.
Nejprve bylo nutno rozebrat starý nábytek, čehož jsme se chopili my dva s Chorošem. Já jsem při této akci působila pouze jako podrž-taška, či spíše odnes-deska. Choroš montoval a přitom si stěžoval na poctivost starých řemeslníků, kteří do každé skříně navrtali několik desítek šroubků. Dnes by prý stačilo do skříně kopnout a hned by bylo rozebráno.
Na poslední zářijový pátek jsme domluvili pána s autem za účelem odvozu rozebraného nábytku a dalších nepotřebných věcí do sběrného dvora. Protože pán přijel trochu dřív a naopak silní muži z družiny Krocanů dorazili trochu později, byli na vynášení matrací a jiných relativně lehkých věcí využiti chudáci Cvrčci, kterým zrovna končila schůzka. Postupně se k nim přidávali dorazivší Papoušci a Krocani. Zcela zásadní pomocí byl „pan Méďa“, bez něhož bychom vynášeli a nakládali ještě dnes…
Druhý den, na svatého Václava, jsem se na pokraji nervového zhroucení vrátila z výpravy Cvrčků, kteří ten den byli obzvlášť v ráži, a vzápětí už tu byl Alf a po něm i Čilli na seškrabávání starých nátěrů ze zdí. Zpočátku to byl děs, ale posléze jsme se to naučili a šlo to pěkně od ruky a dokonce jsme to stihli celé, v což jsem po několika prvních úkonech se špachtlí přestala věřit.
V neděli jsme pilně pokračovali, tentokrát s Radkem a opět Čilli. Bylo potřeba nalíčit stěny vápnem. Vzhledem k tomu, že s tím nikdo z nás neměl žádné zkušenosti, nejprve jsme dlouze meditovali nad tím, jak má být vápnová kašička hustá. Po jisté době zkoušení a přisypávání byl materiál uznán použitelným a šlo se na věc. Nejdříve sice nebylo zřejmé, jestli stěny po oschnutí skutečně zbělají, ale bělely, tak jsme se pochválili a natírali dále. Šlo nám to lépe a lépe, takže jsme stihli dva nátěry a ke konci už nám Radek předváděl chůzi na štaflích, Čilli chtěla pořád natírat něco ve výšce a taky jsme debatili nad tím, jak si to tu zařídíme. Rozloučili jsme se asi po dvou hodinách s pocitem dobře vykonané práce.
Přes týden pak „pan Jindra“ opravil rozpadlou část jedné zdi a Choroš zasádroval praskliny ve stěnách. V mezičase nám různí rodiče přiváželi židle, stůl, koberec, knihovničku a jiné potřebné věci – všem moc děkujeme! Po Indiánském létě jsme se s Chorošem konečně vrhli na malování. Jelikož skaut je hospodárný, rozhodli jsme se v prvé řadě využít zbytků barev z našeho domácího malování. Banánová žluť chválabohu brzy došla, takže klubovna bude okrová. Aspoň nám stěny budou ladit ke krojům. Musím konstatovat, že vzhledem k tomu, že Choroš je děsný puntičkář (a tedy musí být vše dokonalé), ale zároveň nic nestíhá (a tedy ty dokonalé výkony žádal po mně), bylo malování psychicky velmi náročné. O tom svědčí i fakt, že po dvě noci mě pronásledovaly děsivé sny, v nichž i přes druhý nátěr stále prosvítaly původní květinové motivy (přestože ve skutečnosti jsme je seškrábali), takže hrozilo, že Choroš bude trvat na třetí vrstvě barvy.
Krocani věnovali práci v klubovně skoro celou schůzku 11. října – Mirek natíral dveře, Šyška s Alfem vyráběli novou nástěnku, Čilli s Tygrem a Babočkou myli okna apod. Toto všechno jsme dokončovali ještě druhý den po výpravě.
Po pátém drhnutí bylo možno považovat podlahu za jakž takž čistou a pak už to šlo rychle – s Babočkou jsme natáhly koberec, s Chorošem přestěhovali skříně a s Čilli začaly do skříní uklízet všechny vystěhované věci.
18. října, tři týdny od začátku „akce klubovna“, jsme v ní poprvé mohli strávit kus schůzky. To už se dodělávaly jen drobnosti, na kterých se podíleli už i Papoušci.
Chci moc poděkovat Krocanům i všem ostatním, kteří se zapojili do tohoto budovatelského úsilí. Někteří tomu věnovali i svůj volný čas mimo schůzky, zejména sestra Čilli. Mám radost, že nečekáte s rukama v klíně, co za vás kdo udělá, ale umíte se postarat sami. Odměnou všem pracantům budiž vědomí, že výsledek skutečně stojí za to. Odvedli jste opravdu kus dobré práce, díky!
Zuzka
PS: Během této operace jsem přišla na jistou historickou zajímavost, a to tu, že je s těmi klubovnami čím dál tím víc práce. Do prvních dvou jsme se jen nastěhovali, třetí jsme malovali a teď už to chtělo i škrábání zdí apod. Z toho plyne, že pátou klubovnu si budeme stavět kompletně sami. Docela doufám, že se toho dožiju v jiné funkci, než v té vůdcovské…
Náhledy fotografií ze složky Zvelebování klubovny, podzim 2013
