Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zimní tábor Pocheň, 22.-24.1.2010

25. 1. 2010

V pátek ráno jsme odcestovali do jesenické vesničky Pocheň. Po příchodu na základnu, zabydlení a obědě jsme vyrazili ven – jednak na průzkum zdejší malebné krajiny plné pevnůstek z bývalého pohraničního opevnění, jednak na louku, kde jsme dlouho a s nadšením bobovali a všelijak dováděli.

Po celé chalupě jsme pak hráli složitou hru s hvězdářskou tematikou, načež nás čekala čajovna o ekologii. Po večeři jsme pak několikrát hráli akční noční hru Na upíra, což bylo obzvlášť dramatické. A nakonec jsme ještě sledovali dokument o Janu Palachovi.

 

ObrazekSobota byla opět překrásná – modrá obloha byla bez mráčku a sluníčko svítilo na zasněženou krajinu a ojíněné stromy, takže po rozcvičce a snídani jsme opět vyrazili s boby a jinými vozidly na svah.

Před obědem jsme si přečetli článek o dobývání severního i jižního pólu, což byl úvod k terénní hře, která vypukla odpoledne. Pevnůstky se pro potřeby hry proměnily v eskymácká iglú a hráči putovali od jednoho k druhému a plnili nejrůznější úkoly, jako např. první pomoc při omrzlinách, určování dřev, vázání uzlů v rukavicích, stopování, potkala je také sněžná slepota a museli prchat před ozbrojenými pytláky. Za to všechno získávali písmena do zašifro­vané zprávy, kterou pak na základně luštili pomocí počítačové simulace šifrovacího stroje Enigma.

Večer se Choroš zase na chvíli vynořil z kotelny, kde trávil značnou část víkendu a chránil nás tak před umrznutím, a spolu s Márfym zorganizoval novou simulační hru Bílá místa. Bylo to dosti veselé, zvláště když vyšlo najevo, že Kačka si na Mount Blanc místo jídla nakoupila pouze čokoládu a Daník s Hynkem vyrazili na Everest bez bot…

 
Neděle byla zase modrá a bílá, avšak teplota sešplhala k mínus osmnácti stupňům, a tak ven jsme šli jen na chvíli. Nejprve proběhl první úsek dlouhodobé hry Expedice bílá místa, která nás bude provázet až do letního tábora. Tentokrát jsme se vydali dobývat Mount Blanc – hráči závodili v běhu s batohem a lopatou, podlézání lana a tažení batohu na bobech. Pak jsme si šli naposledy zajezdit. Po obědě, úklidu a balení jsme stihli ještě pár hříček v chalupě a ve tři jsme vyrazili na vlak. U zastávky jsme ještě dlouho a s nevšedním zaujetím pozorovali ledové kry plující po řece, a pak už nás čekalo jen dlouhé cestování domů.

 Obrazek

Akce byla velmi povedená, nezmrzli jsme, počasí nemohlo být lepší, jídla bylo tak akorát a pokaždé jsme si k němu pouštěli nahrávky ptačích hlasů, program byl nabitý. O úspěchu výpravy svědčí i její známkování – sešly se samé jedničky, a to většinou buď obrovské, nebo s hvězdičkami, podtržené či zakroužkované…