43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

27. září, tedy den před svátkem svatého Václava, jsme se vydali na výpravu na Bílou horu. Zajímavostí této výpravy je fakt, že to je po 17 letech první výprava, kterou naše tolik oblíbená vůdkyně Zuzka vynechala a jak nám Čilli vzkázala, měli bychom se poučit.

Sraz byl za deset minut devět, v počtu čtrnácti dětí a pěti roverů, na nádraží, odkud jsme jeli vlakem do Štramberku. Jakmile jsme vystoupili, vydali jsme se směr jeskyně Šipka.

Ale ještě před tím jsme museli udělat pauzu u hřiště. Zde jsme si zahráli jednoduchou, ale velmi veselou seznamovací hru. Princip byl takový: člověk za někým přišel, pozdravil se s ním (podáním ruky, plácnutím, atd.) a pak si střihli. Kdo prohrál, šel za výhercem a dělal mu "fanynku".

Po této hře jsme si ještě chvilku zadováděli na hřišti a šli dál. Tentokrát již opravdu směr jeskyně. Cestou jsme potkali hromadu zajímavých i nezajímavých lidí, zahráli si další seznamovací hru, až jsme tam konečně přišli. V jeskyni bylo překvapivě hodně lidí, proto jsme uděli "rychlou akci". Podívali jsme se, vyfotili jsme se, řekli jsme si pár zajímavostí a vyšli jsme dál.

Kousek jsme se vrátili, prošli si náměstí, dali jsme si krátký rozchod a šli jsme na Bílou horu. Po cestě jsme si zahráli hru na týmovou spolupráci. Rozdělili jsme se do týmů a v těchto týmech jsme si svázali nohy. Takto jsme šli kousek zalesněnou kamenitou cestou do kopce. Těžko dobyvatelný terén i bez svázaných nohou. Když jsme konečně došli nahoru, dali jsme si chvilku pauzu.

Pak jsme se šli podívat na rozhlednu (nebo spíš z rozhledny). Otevřel se nám nádherný výhled, kde hory vylézaly z mlhy... bylo to krásné.

Sešli jsme dolů a zahráli si hru na procvičení přirodnin. Poté jsme si sbalili co bylo naše a svižným tempem vyrazili do Kopřivnice. Nijak jsme se nezdržovali a šli rovnou na vlak, který nás odvezl domů. Další krásná výprava byla definitivně za námi, když jsme se loučili na nádraží.

Fox