Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velká cyklovýprava na Klokočov, 6.-8.5.2011

9. 5. 2011

Sraz k této velké cyklistické výpravě byl v pátek odpoledne ve Studénce na nádraží. Řádně nabaleni jsme slunečným dnem vyrazili do Suchdola nad Odrou.

Sotva jsme dojeli do Hladkých Životic, Daníkovi se podařilo píchnout. Při bližším ohledání vyšlo najevo, že tento náš oblíbený bratr má na kole pláště, které již ledacos pamatují. Nastalo tedy první lepení. Když po několika minutách už bylo jisté, že opravář Choroš Daníka neuškrtí, Daníkovi otrnulo a nevinně pronesl: „A já jsem myslel, že se to píchne až zítra!“

p5066284.jpgProtože jsme museli v Suchdole stihnout vlak, my ostatní jsme vyjeli napřed s tím, že nás Choroš s Daníkem dohoní. Objevili se ve chvíli, kdy jsme do vlaku naložili poslední kolo. Tomu říkám načasování!

Vystoupili jsme v Klokočově a ubytovali se v romantickém cihlovém domečku, který svého času sloužil jako železniční zastávka. K večeři jsme si na ohni opekli různé párky, pak jsme zatopili v krbu a vypukla čajovna, při níž jsme si prohlídli fotky a vyslechli zážitky z cestování po Skandinávii, Španělsku a z nočního výstupu na Radhošť.

 

Ráno bylo slunečné, obloha bez mráčku, ale trávu zdobila jinovatka. Po krátké rozcvičce a snídani jsme se sbalili a vyjeli za krásami zdejších končin. Postupně se oteplilo, louky byly plné pampelišek, stromy se zelenaly čerstvým listím. Vystoupali jsme údolím Čermné do Vítkova, kde jsme zamýšleli Daníkovy památeční pláště nahradit novými. Jenže cykloservis se v mezičase přestěhoval do Hradce, a tak nastalo další lepení, tentokrát preventivní.

Pokračovali jsme přes Nové Těchanovice (nádherný sjezd do údolí Moravice) a Jánské Koupele ke Kružberku. První zastávka byla u kružberské skály, kde jsme posvačili, načež jsme se přesunuli k místní hospůdce na kofolu.

Kolem kružberské vodní nádrže jsme pokračovali dále až k Slezské Hartě. Bylo už odpoledne, když se před námi náhle vztyčila její 60 metrů vysoká hráz. S vypětím všech sil jsme vyjeli nahoru, aby se před námi otevřel pohled na rozlehlou vodní hladinu a na Praděd tyčící se v dálce za ní.

Pak už nás čekala zpáteční cesta přes několik kopců a vesnic. Závěrečných deset kilometrů nemělo chybu, protože ze Svatoňovic až do Klokočova cesta mírně klesala, a tak jsme si sjezd jaksepatří užili.

Na základně jsme byli o půl sedmé, proto jsme už jen uvařili večeři a brzo šli spát.

 

V neděli ráno pršelo, takže jsme spali až do osmi. Rozcvičili jsme se v kuchyni, posnídali, roztopili krb a pustili se do několika her. Podívali jsme se také na film Všichni moji blízcí o Nicholasi Wintonovi, mezitím se vyjasnilo a oběd jsme si snědli venku pod kvetoucí třešní.

Odpoledne nás čekal úklid, třetí lepení Daníkova kola (které se vyfouklo akorát včera večer), Radkův azimutový závod a poslední ze tří šifer, které v průběhu výpravy družiny luštily jakožto další úsek Dobývání hradů. Tentokrát vítězství vybojovaly Lamy.

Vlak nás odvezl do Suchdola a odtamtud jsme pokračovali zase na kolech. Na kopci nad Bartošovicemi nás zastihl stý kilometr naší výpravy. Oslavili jsme ho čokoládou a oddílovým pokřikem. No a pak už to bylo jen kousek do Studénky, kam jsme dojeli v šest hodin.

 

Výprava to byla zdařilá, počasí i krajina překrásné, zajeli jsme si asi jen dvakrát (zato vždy do šíleného kopce). Velká pochvala patří všem účastníkům, kteří celou cestu zvládli statečně a s veselou myslí!