43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Ačkoliv jsme letos prožili již desátý oddílový tábor, byl to tábor plný nových zážitků a zkušeností. Novinkou bylo zejména to, že poprvé jsme si tábor stavěli sami na zelené louce (tedy stavěli Krocani a Vorvani s polaneckým oddílem, který nás na tábořišti vystřídal). Všichni zúčastnění za celý víkend odvedli kus práce a ani Čilli s Tygrem, ač byli z celé stavěčky nejmladší, tam rozhodně nebyli zbytečně.

Prostředí nového tábořiště u Děrného sice bylo nad očekávání pěkné, jeho blízkost byla praktická při přípravách tábora, jinak však s sebou nesla řadu nevýhod.

Prvních tří dnů se zúčastnili i naši nejmladší z družiny Cvrčků – program měli částečně samostatný, částečně společný se staršími. Jejich pobyt značně znesnadnilo počasí, protože po většinu těch tří dnů pršelo. I poté se pak střídala vedra se silnými dešti, což pro tábor rozhodně nebyla nejvhodnější kombinace.

Celotáborová hra Cesta kolem světa za 15 dní

Oč blíž k domovu jsme letos tábořili, o to dál nás fantazie zanesla při táborové hře. Každý den byl věnován jedné zemi a v soutěžních úsecích spolu zápolily tři týmy. Úkoly byly všestranně zaměřené – při španělských býčích zápasech byla potřeba fyzická zdatnost, tvorba egyptských mumií či stěhování Sochy svobody do USA vyžadovalo dobrou souhru a spolupráci, v Číně jsme trénovali logické myšlení, v Argentině orientaci, výroba srílanských masek či mayských pyramid vyžadovala výtvarné cítění a manuální zručnost, při překládání australské pohádky jsme si procvičili angličtinu…

Kromě těchto soutěžních úseků se stihla celá řada doprovodných programů: při čínském dni jsme si vyřezávali hůlky a jedli s nimi oběd, zájemkyně nacvičily argentinský tanec, vařili jsme mexické fazole, zpívali španělsky a anglicky, četli egyptskou pověst, o Skandinávii nám přijeli povyprávět Nor a Fin žijící v Ostravě. Naučili nás finskou písničku a my jsme je na oplátku učili hrát kuličky jakožto tradiční českou hru…

Nejvíce vítězství vybojoval Žlutý tým ve složení Mirek, Čilli, Vlk, Beruška a Pery – ostatní týmy byly postiženy neplánovanými předčasnými odjezdy či pozdními příjezdy svých členů. Výsledky však nejsou důležité – hlavní je, že si to všichni užili a ledacos nového se při tom naučili. Letošní celotáborová hra jednoznačně patří k těm nejúspěšnějším, které se nám kdy povedly.

Další program

Využili jsme přítomnosti družiny Cvrčků v prvních dnech tábora a společně si zahráli velkou hru v pohádkovém lese. Zopakovali jsme také úspěšný model z loňska – jeden programový blok v takových sestavách, v jakých budou družiny fungovat od září – tedy poté, co starší Cvrčci přejdou mezi Papoušky a starší Papoušci mezi Krocany.

Ani v táborové divočině nechyběla kultura – jako každý rok jsme nacvičili divadelní hru, letos tedy dokonce dvě. Papoušci si zahráli mexickou pohádku o tom, jak lidé přišli k ohni a proč nemá žába ocas, Krocani a Vorvani po pěti letech reprízovali Noc na Karlštejně. Kromě toho se po večerech předčítalo a zpívalo (někteří Krocani a Vorvani se jednoho večera vyhecovali a strávili asi pět hodin přezpíváním celého oddílového zpěvníku). Krocani se také v rámci večerní čajovny u ohýnku v týpí seznámili s poezií Jaroslava Seiferta. Psalo a malovalo se do kroniky, ale míň než jindy.

Dost se vyrábělo – podlážky do stanů, origami, obrázky a sochy z přírodních materiálů, hodně jsme vyřezávali z borové kůry.Třikrát se do programu dostaly tzv. kumšty, kdy si táborníci můžou zvolit dovednost podle svého zájmu. Letos se v nabídce objevilo malování na sklo, pečení bábovky v ohni, pletení klíčenek z bužírky, lasování, keramika, latinskoamerický tanec a šití a batikování obalů na deníky.

Z dalšího programu je třeba zmínit tradiční cestu podle plánků a šifrovaných zpráv za pokladem – Papoušci měli pokladovku jen po okolí tábora a stihli to za dopoledne, Krocani se vypravili na celý den a ještě to měli kombinované s nočním poplachem (přestože Šyška vyhrožoval, že jestli letos bude poplach, neopře si o mě ani kolo. Vyžehlila jsem si to u něj až svou speciální omáčkou .). Papoušci dováděli na lanových překážkách, volili si ze svého středu nové šéfy družiny na příští rok (budou to Vlk a Beruška, protože dosavadní šéf Hřib v září přechází ke Krocanům), učili se rozdělat oheň. Krocani si opékali kuře, vařili vajíčka 1,5 metru nad zemí a zkoušeli sestavit rozpočet výpravy. Dále jsme zkoušeli novou hru ringo, hledali zlato v džungli, hráli na pošťáky Ponny expresu. Proběhly zdravotnické hry s namaskovanými úrazy, jednu velkou hru si připravili Krocani pro Papoušky. Zkušení táborníci absolvovali povedenou noční hru na motivy srpna 1968.

Výpravy

Prvními výpravami letošního tábora byly jednodenní družinové výpravy do okolí tábora. Krocani pak široké okolí důkladně poznali při celodenní cestě za pokladem, která letos byla náročná, dlouhá a plná nových šifer a úkolů, ale zvládli ji bez problémů.

Dvoudenní výprava letos nebyla, místo toho jsme společně zamířili do Fulneku, kde jsme kromě cukrárny navštívili i Památník Jana Amose Komenského.

Odborky

Letos bylo na odborky trochu méně času, takže plnění ke zdárnému konci dotáhlo jen pár lidí, kteří pro to sami aktivně něco dělali a nečekali, až je k tomu někdo dokope. Problémy s dotahováním věcí do konce taky značně zredukovaly počet lidí připuštěných ke skládání slibu – ačkoliv původně byla adeptů celá řada, nakonec všechny požadavky splnila jen sestra Čilli.

Na letošním táboře byly uděleny tyto odznaky:

• Práce se dřevem (Šyška a Alf)
• Literatura (Čilli)
• Hudba (Čilli)
• Atlet (Pery)
• Přítel zvířat (Vlk)
• Táborník (Vlk)

Odborku Školní prospěch na dalšího půl roku získali: Tygr, Čilli, Hřib, Vlk, Vosička, Beruška, Honza, Kimi, Nela a Pery.

Kromě toho Čilli, Hřib, Vosička, Beruška, Honza a Pery získali titul Děrenský tuleň 2014 za úspěšné absolvování otužilecké zkoušky (ranní koupání v potoce).

Všem blahopřejeme a přejeme, ať svých dovedností využívají ku prospěchu všech.

Služby

Úkolem táborové služby jsou všechny možné kuchyňské práce (od zatápění přes vaření až po úklid) a letos se v nich střídaly tři skupinky – samostatně Krocani a pod vedením Babočky světlušky a vlčata. Nakupovat se chodilo ve dvou skupinách namíchaných z členů obou družin.

S ohledem na převahu nováčků mezi Papoušky to tentokrát bylo náročnější, zkušených táborníků bylo málo a ostatní se nejprve museli zaučit. Klasickým problémem jsou předčasné útěky od práce a překvapivě také fakt, že když někdo pobryndá stůl, naprosto ho nenapadne, že by po sobě taky mohl uklidit. Krocani samostatnou službu jakž takž zvládali, i když více iniciativy a samostatného myšlení by jim místy neuškodilo .

Zhodnocení

Hodnocení tábora ze strany účastníků bylo pozitivní, přesto závěr pro příště je jasný: pojedeme někam dále a táborníky si budeme trochu více vybírat.

Letos jsme byli poněkud jako v holubníku, neustále někdo odjížděl a přijížděl, a tábor tím jednoznačně trpěl. Dnů, kdy jsme byli přítomni úplně všichni, nebylo mnoho. Řada plánovaných programů, zaměřených na spolupráci a stmelení nováčků a nenováčků, se tudíž buď vůbec nedala uskutečnit, nebo nevyzněla tak, jak by mohla.

Většina účastníků letos měla i všechny potřebné věci, snad jen pár lidem chyběl nůž na vyřezávání. A přestože celé jaro do všech hučíme, jak vypadají kraťasy ke kroji, opět se našly exempláře, které chodily v červených teplákách.

Co se týče pořádku ve stanech, bylo to velmi rozmanité. Celkově se dá říci, že to chce nějaký čas, protože u zkušenějších prakticky nebyl problém a i loňské známé firmy se výrazně zlepšily. U nováčků to bylo trochu slabší, zejména ke dvěma nejmenovaným mladým mužům jsme chodili bodovat „úklid“ jen s největším sebezapřením .

Největším pozitivem tábora bylo jednání všech starších členů (i těch, kteří s námi byli teprve podruhé) – nejenže zvládali táborový život a všechny práce naprosto bez problémů a samostatně, ale úžasné bylo hlavně jejich chování k nováčkům – pomáhali jim a podporovali je, všechno vysvětlovali, ale zároveň je uměli umravnit a dostat do patřičných mezí, pokud se dělo něco, co u nás není zvykem. V tomto směru musím obzvlášť vyzvednout Čilli, Hřiba a Vlka.

Vždycky když se sejde nováčků větší množství, je to nevýhoda, protože jejich začlenění a přizpůsobení zaběhnutým pravidlům trvá déle. Nicméně i u nich se našla řada nadějných projevů – někteří byli šikovní v kuchyni, jiní sice z kuchyně utíkali, ale měli zájem o řezání a štípání dřeva; někteří se každé ráno statečně nořili do ledové vody potoka a překonali v tom i leckoho ze starších, jiní projevili svou odolnost zase jinak.

Pevně věřím tomu, že ti, kdo se s námi rozhodnou pokračovat dále, mají na to, aby se za nějaký čas stali budoucím nováčkům oporou, tak jako letos byli ostatní oporou jim.

Děkuji všem rodičům, kteří tábor jakkoliv podpořili (potravinovými dary, drobnostmi na odměny, odvozem věcí…), a všem účastníkům, kteří se snažili konat, jak dovedou nejlépe.

Tábor 2014 skončil, ať žije tábor 2015.

Zuzka