Jdi na obsah Jdi na menu
 


TÁBOR NA MELEČKU, 29.6.-14.7.2013

19. 7. 2013

 skauting-junak-studenka.jpg

Sedmnáctý tábor Bílých hadů se po sedmi letech konal na novém tábořišti u Žimrovic. S výjimkou několika prvních a posledních dnů nám přálo i počasí. Celého tábora se zúčastnily družiny Papoušků, Krocanů a Vorvaňů, prvních tří dnů tábora družina Cvrčků.

 

Služby

Táborové služby, jejichž úkolem jsou všechny možné kuchyňské práce, i letos vykonávaly družiny fungující po celý rok. Službu vlčácko-světluščí družiny Papoušků organizovala Babočka a Papoušci konali; skautská družina Krocanů si již celou práci řídila sama. Nakupovat se chodilo ve skupinkách namíchaných z členů obou družin.

Tento systém se osvědčil, služby fungovaly velmi dobře, od práce nikdo vcelku neutíkal. Jídlo bylo zpožděno jen asi dvakrát a jen na začátku tábora, než jsme se skamarádili s kamny. Vždycky jsme si pošmákli a mnohdy bylo i na přidání, což mě obzvlášť dojímalo .

 

Výpravy

t09--27-.jpgPrvními výpravami letošního tábora byly jednodenní družinové výpravy do okolí tábora. Krocani to vzali přes Štáblovice k poutnímu místu Maria Talhof, aby pak kvůli následnému bloudění asi osmkrát prošli Filipovicemi. Papoušci vyrazili údolím Melčského potoka k Moravici a kolem Weisshuhnova kanálu zpět do tábora.

Využili jsme blízkosti Hradce nad Moravicí a jedno odpoledne vyrazili na prohlídku tamního zámku. Těší mě, že nadšení vzbudily nejen párky v rohlíku, ale i ten zámek.

Neminula nás ani tradiční dvoudenní výprava. Putovali jsme kolem přehrady Slezské Harty po naučné stezce vedoucí po pozůstatcích vulkanické činnosti na Bruntálsku – a tak jsme navštívili lávové proudy u Meziny, Venušinu sopku či rozhlednu na Velkém Roudném. Ušli jsme za ty dva dny 37 km, bylo to vyčerpávající, ale moc pěkné.

 

Celotáborová hra Indiánskou stezkou

Letošní táborová hra čerpala náměty z dějin severoamerických Indiánů a vyznačovala se velmi netradiční organizací. V úsecích hry spolu soupeřily dva kmeny, Čejeni a Kajugové, což by nebylo nikterak zvláštní – vtip byl v tom, že za každý kmen pokaždé bojovali jiní hráči (určení losem či myšlenkovým pochodem sestry vůdkyně).

t14--21-.jpgA v čem spolu kmeny zápolily? Ve všem možném – sílu ducha, paměť a bystrost mysli musely prokázat při luštění indiánského obrázkového písma, přenášení textu poselství v paměti, oslovování ostatních indiánskými jmény či hledání léčivých bylin pro poraněného bojovníka. Zručnost rukou vyžadovalo šití a barvení amuletů či střílení z vlastnoručně vyrobených luků. Rychlost nohou a bystrost zraku se uplatnila při útěku Indiánů z rezervace, stopování či „stezce slz“ – nočním pochodu s různými úkoly.

Více vítězství za celou hru nasbírali Kajugové, takže zvítězili všichni ti, kdo tento kmen alespoň jednou reprezentovali (což byli nakonec úplně všichni). To, jak se jednotlivým hráčům v průběhu hry dařilo, si zaznamenávali indiánskými symboly na táborová trička, která jsme si v prvních dnech nabatikovali.

 

Divadlo

t15--044-.jpgDivadelní hra, kterou secvičíme a sehrajeme sami pro sebe, nesmí na závěr tábora chybět už mnoho let. Letos se hrála Sněhurka a pět trpaslíků. V titulní roli Sněhurky zářil osvědčený herec dívčích rolí, bratr Šyška. Dvojroli myslivce a prince dostal Mirek, ovšem ze své svatby se Šyškou neprojevoval zdaleka takové nadšení, jaké po něm žádal scénář . Role zlé královny se s elánem sobě vlastním chopil Radek, kouzelné zrcadlo mu dělal Choroš. Ostatní se ujali rolí trpaslíků a v červených čepičkách jim to opravdu slušelo. Pěkně jsme se u toho vyřádili, jako ostatně vždycky, a hned jsme začali vymýšlet, co budeme hrát příští rok.

 

Hry a další program

Využili jsme přítomnosti družiny Cvrčků v prvních dnech tábora a společně si zahráli velkou lesní hru na pašeráky a pak si taky vyzkoušeli několik her v takových sestavách, v jakých budou družiny fungovat od září – tedy poté, co starší Cvrčci přejdou mezi Papoušky a starší Papoušci mezi Krocany.

t01--43-.jpgVyřádili jsme se i v potoce, zvláště poté, co jsme na něm objevili hlubokou tůň a ještě její hladinu zvýšili stavbou hráze. Našli se i mnozí otužilci, kteří se do ledových vod nořili téměř každé táborové ráno.

Z dalšího programu je třeba zmínit tradiční a stále oblíbené putování podle šifrovaných zpráv za pokladem – Papoušci měli pokladovku jen po okolí tábora a stihli to za odpoledne, Krocani se vypravili do vzdálenějších končin a k pokladu dorazili až po celodenním hledání.

Hodně se vyrábělo – kromě toho, co se dělo v rámci indiánské hry, jsme také skládali origami, vyráběli vodní mlýnek, třikrát se do programu dostaly tzv. kumšty, kdy si táborníci můžou zvolit dovednost podle svého zájmu. Letos se v nabídce objevilo zvětšování obrázků, přírodní vaření, prusíkování a výroba lapačů snů, masek z přírodnin či kuše.

Po večerech a v družinových programech jsme si rozšiřovali obzory – připomněli jsme si 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje do našich zemí a zahráli si při tom hru s luštěním hlaholice, debatovali o návykových látkách, povídali si o významných osobnostech našich dějin, nechyběly historky z dějin skautingu, a protože jsme tábořili v oblasti bývalých Sudet, došlo i na toto téma.

t13--36-.jpgNesmím zapomenout na večerní hru Upíří párty, akční hru s kořistěním vlajek, lanové překážky a zdravotnickou hru MASH, která se letos obzvlášť vydařila – jak skvělým namaskováním různých úrazů, tak i jejich dost dobrým ošetřením. Hráli jsme lakros a badminton, uklízeli v potoce naplavené dříví, drželi noční hlídky, po večerech se četlo a zpívalo, psalo a kreslilo se do kroniky, ve volných chvílích se hrála stolní hra Záchranáři, Čilli zorganizovala zajímavou a složitou hru na čaroděje, proběhla také soutěž s různými úkoly, k nimž bylo zapotřebí věcí z krabiček poslední záchrany – nepořádníci mohli jen litovat.

Velký úspěch měly ekohry – Krocani při té své názorně zjistili, jaký dopad na životní prostředí má výroba a spotřeba tatranek, Papoušci zase zkoumali přírodu všemi svými smysly.

Tábor by nebyl táborem bez večerních ohňů. U toho nejvýznamnějšího sestra Klárka složila svůj skautský slib a bratři Hřib a Vlk slib vlčat.

Zkrátka bylo toho hodně, a tak poděkování patří jak těm, kdo k programu čímkoliv přispěli, tak i všem, kteří se ho s nadšením účastnili.

 

Odborky, stupně a jiné výkony

Letos se docela zadařilo s odborkami i Stezkami. Na táboře byly uděleny následující odznaky:

Nováčkovská zkouška: Mirekt15--005-.jpg
Druhý stupeň zdatnosti: Radek
Bronzová stopa: Vlk
Stříbrná stopa: Hřib
Zlatá lucerna: Čilli
 
Chovatelství: Alf
Vaření na táboře: Šyška
Kutil: Mirek
Topografie: Šyška, Alf
Sběratelka: Čilli
Přítel zvířat: Hřib
Divadelnice: Čilli
Tábornice: Čilli

Odborku Školní prospěch na dalšího půl roku získali: Tygr, Čilli a Hřib.

Titul Melečský tuleň 2013 za úspěšné absolvování otužilecké zkoušky získali: Radek, Tygr, Čilli, Klárka, Babočka a Zuzka.

Všem blahopřejeme a přejeme, ať svých dovedností využívají ku prospěchu všech.

 

Zhodnocení

t13--03-.jpgTábor na Melečku se jednoznačně zařadil k tomu nejlepšímu, co se v naší bezmála sedmnáctileté historii odehrálo. Ve známkování získal mnohé jedničky s hvězdičkami, nejhoršími známkami byly jedničky s mínusem, a to ještě s komentáři typu, že vždycky je co zlepšovat, ale že to bylo skvělé. O úspěchu svědčí i fakt, že poslední den si mnozí stěžovali, že to bylo krátké, a padaly dotazy typu kam pojedeme na Indiánské léto.

Jedinou výhradu mám k tomu, s jakým klidem mnozí jezdí (nejen na tábor) bez potřebných věcí. Ačkoliv celé jaro do všech hučíme, jak vypadají vhodné kraťasy ke kroji, najdou se exempláře, které dorazí v maskáčích či čemsi kostičkovaném. Kartáček na zuby se na šestnáctidenním táboře taky docela hodí a uzlovačky, KPZ či kapesní nože jsou (mají být) základním vybavením na všechny akce, takže mi uniká, jak je možné, že je má tolik lidí v nepořádku, případně je nevede vůbec.

Všechno ostatní však lze jen chválit: nálada byla výborná, zapojení táborníků do programu i nezbytné práce bez problémů, atmosféra přátelská.

S pořádkem ve stanech to bylo lepší než loni, i když jsou mezi námi tací, kteří dokážou pořádek pracně vyrobit každé ráno před bodováním, ale s celodenní údržbou už je to horší. Zlepšilo se také uklízení nářadí po práci a místy se děly opravdu neuvěřitelné věci, jako když řada lidí dobrovolně a sama od sebe chodila na dřevo či dokonce hrabala klacíky mezi stany a zametala kolem ohniště apod. Zejména Krocani dokázali zastat spoustu práce. Kuchyňské služby fungovaly nejlépe za posledních několik let.

t13--61-.jpgPočasí nám přálo, a tak se stihla zrealizovat i naprostá většina naplánovaného programu. A byl to program opravdu nabitý – těžko by se toho za těch 16 dní dalo stihnout více. Věřím, že táboru prospěla také změna tábořiště; všichni jsme potřebovali nějaký nový impuls a prostředí na Melečku bylo (zejména poté, co jsme tábořiště pracně zbavili kopřiv a haldy větví) velmi pěkné.

Takže díky vám všem. Konali jste, jak jste dovedli nejlépe, a vyplatilo se to. Bylo to moc fajn.

Tábor 2013 skončil, ať žije tábor 2014.

Zuzka

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Tábor na Melečku 2013