43. skautský oddíl BÍLÍ HADI, Studénka

Letos jsme se vydali prozkoumat zajímavou krajinu v okolí národní přírodní rezervace Rešovské vodopády. Cenou za to bylo dlouhé cestování, kterým jsme strávili celé páteční odpoledne – nejprve jsme jeli vlakem do Rýmařova, pak ještě kousek autobusem, takže vlastní putování začalo až o půl deváté večer. A tak jsme jen došli do nejbližšího lesa, postavili stany a brzy zalehli.

Zásluhou dívčího stanu, kde bylo veselo už od svítání, jsme vstávali dost brzo. Uvařili jsme snídani, sbalili a už v osm hodin byli na cestě. Příjemná lesní cesta podél říčky Huntavy nás zanedlouho dovedla k vodopádům mezi skalami. Cesta místy vedla po dřevěných lávkách, bylo to napínavé a fotogenické. V lese pod vodopády byla pauza na jídlo, odpočinek a čvachtání ve vodě, poté nás čekalo pár kilometrů na soutok Huntavy s Oslavou, kde proběhlo další koupání. A pak už to byl jen kousek na dnešní tábořiště. Došli jsme brzy, takže večer jsme strávili povídáním, vařením apod., až nás do stanů zahnala bouřka.

Pršelo celou noc, ale když jsme ráno vyráželi, začínalo se jasnit. Netrvalo dlouho a dorazili jsme k hradu Sovinci. Zrovna tam probíhala nějaká velká akce, tak na prohlídku jsme nešli, místo toho jsme se vrhli na občerstvení a suvenýry. Poté bylo potřeba vydrápat se zarostlou cestou, kterou evidentně už dlouho neprošla lidská noha, do kopce. Přečetli jsme si pověst o Sovinci, plnili zkoušku Hada přírodovědce a tak se pomalu blížili k vesničce Karlovu a pak do Paseky na autobus. To už zase bylo dusno a začalo decimovat naše řady. Cestování autobusem a pak z Olomouce vlakem naštěstí nebylo dlouhé, ale i tak nezapomenutelné .

Až na ty tropické teploty to byla fajn výprava, kterou perfektně zvládli i ti, kteří s námi takto putovali poprvé.