Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předtáborovka Lačnovské skály, 17.-19.6.2011

20. 6. 2011

Sraz byl v pátek ve čtyři na nádraží. Čekalo nás cestování na malebné Valašsko, do Lidečka. První zastávka byla u Čertových skal, ty jsme si prohlídli a povyprávěli si pověst o jejich vzniku. Kolem skal jsme vystoupali na hřeben a vydali se po něm za zapadajícím sluncem. Spousty jahod, letní kytky, první houby.

Utábořili jsme se u skalek na hoře Krajčice. Bylo už devět hodin, když jsme postavili stany. Dnes se ještě nevařilo, všichni měli zásoby z domova, takže postupně jsme odcházeli spát.

Noc byla silně větrná, na tom jsme se shodli všichni, a dle mého názoru též nezvykle teplá. Na tom už jsem se ale shodla jen já, tak to možná není pravda.

 

V sobotu jsme vstávali v sedm hodin. Uvařili jsme snídani, sbalili se, u nedaleké studánky dobrali vodu a ještě dopoledne dorazili k hlavnímu cíli naší výpravy, k Lačnovským skalám.

Choroš nedočkavě vybalil horolezecké nádobíčko a šlo se na věc. Rozlozili jsme se na menší nenáročné stěně, pak nás Chorda vzal na vyšší stěnu třetího stupně obtížnosti. Tu jsme si zkusili všichni, Radek s Garfem pak ještě úspěšně zlezli komín a Choroš nám předvedl, jak zkušený horolezec zdolává sedmičku. Všichni jsme si za své výkony zasloužili lízátko.

p6187223.jpgOdpoledne nás zastihla dešťová přeháňka. Strávili jsme ji pod převisem zkouškou divadla a bodováním lékárniček. Pak už jsme se přesunuli do lesa, kde strávíme dnešní noc. Postavili jsme stany, načež nastalo velké vaření. Zahráli jsme si ještě Plížení k srnce a před osmou jsme zalezli do stanů. Začalo pršet a pršelo až do rána.

 

Když jsme v neděli vstávali, už jen kapalo ze stromů a nesměle se začínalo jasnit. Vyrazili jsme směr Horní Lideč. Cestou jsme si zahráli šifrovací hru Nápisy krále Ašóky, probíhalo také přírodovědně-pozorovací bingo.

Zastavili jsme se na okraji Lačnova, protože tam byl kolotoč a houpačka, což jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Došlo tam i na Radkovu egyptskou hru a pak ještě krátký překážkový běh. A pak už jsme scházeli rovnou do Lidče. Na nádraží jsme byli brzy, tak jsme výpravu mohli zakončit obligátní kofolou.

V Polance do našeho vlaku přistoupila Babočka a při líčení zážitků vyšlo najevo několik zajímavostí. Např. se vysvětlilo, proč si Radek stěžoval na chladné noci – dnes ho ochlazoval nejen fakt, že si zapomněl doma cokoliv s dlouhým rukávem, ale i představa moknoucích bot, zapomenutých před stanem. Ráno ho ovšem čekalo příjemné překvapení, neboť boty mu Choroš večer strčil do stanu, když byl rozdováděné hochy asi potřetí umravňovat...

Ve Studénce jsme byli v pět hodin. Byla to hezká výprava se spoustou zážitků.