Jaro v Poodří, 28.3.2015
Den byl chladný a přišlo pár přeháněk, ale nebylo to tak hrozné, aby se nedalo jít na výpravu. Tentokrát po delší době to byla výprava do našeho rodného Poodří.
Nejprve jsme po břehu Kotvice zamířili do obory, cestou jsme krmili labuť, dováděli s lanem – přeskakovali, podbíhali a přetahovali se – a také poznávali kytky o bonbóny, což mělo velký úspěch. Šyška nám rovněž rozšířil obzory zajímavými informacemi o zdejší přírodě. V oboře došlo na hru s plížením a na krátkou stopovku podle pochodových značek, přecházeli jsme též potok po kládě a všichni to statečně zvládli.
Pokračovali jsme přes Oderskou lávku, u Slaňáků jsme mírně trénovali lakros, až jsme dorazili k Bažantnici, největšímu lužnímu lesu v okolí, plnému mrtvých říčních ramen. Země se zelenala listy medvědího česneku a konec lesa byl zatarasen popadanými stromy, porostlými mechem, které jsme museli přelézat. Bylo to jako v džungli.
Na louce za lesem jsme si zahráli ringo a pak už vykročili na zpáteční cestu, při níž Honza a Méďa skolili zkoušku Hada pamatováka. Ke klubovně jsme došli o půl šesté s patnácti kilometry v nohách, takže na některé už pomalu mává zkouška Hada poutníka…
