Indiánské léto na Líhni, 3.-5.10.2014
V počtu 19 lidí jsme vyrazili na tradiční velkou podzimní výpravu. Vlakem jsme odjeli do Olomouce, pak kus narvaným autobusem a poté ještě pěšky a už skoro za tmy jsme byli u srubu.
Zabydleli jsme se, povečeřeli, načež vypukla naše stará noční hra Noc na Karlštejně s pašováním lístečků s otázkami. Protože to pro většinu členů byla první noční hra, zpočátku se široko daleko neslo halekání a blikání baterek, ale pak se to zklidnilo a napínavá hra se pěkně vydařila. Nejvíce otázek správně zodpověděl tým světlušek. Poté byli Papoušci vysláni do spacáků a Kracani a Vorvani ještě probírali různé organizační záležitosti.
Ráno začalo rozcvičkou a hrou na lov Vorvaňů a po snídani jsme vyrazili na průzkum zdejší divočiny. Sluníčko svítilo, houby rostly, vrátili jsme se po několika hodinách utahaní, ale vydovádění. Před obědem Krocani debatili o družinové činnosti, což bylo komplikované tím, že při tom museli zastávat přidělené komunikační role. Papoušci se zatím učili pracovat se sekyrkou.
Po obědě nastal čas na 6. ročník Drsného kanadského dřevorubeckého závodu. Ve skautské kategorii zvítězili Alf a Čilli, ve vlčácko-světluščí Vosa, Denča a Beruška. Následovaly družinové programy – Krocani závodili ve stavbě stanu (jeden viděl, ale nesměl používat ruce, druhý pracoval rukama, ale měl zavázané oči) a Papoušci absolvovali soutěž na stanovištích, při níž si zopakovali nejrůznější dovednosti a vědomosti z loňska. Po večeři nováčky čekala svíčková cesta pro skautskou Stezku a poté zaplanul poradní oheň s plánováním nejbližších akcí, písničkami a aktivitou na téma „i dobré slovo může být dobrý skutek“.
Nedělní rozcvička se odbývala za řídké mlhy, ale po snídani se už začalo ukazovat sluníčko. Po rychlé soutěži ve všímavosti jsme se vrhli na velkou lesní ekohru, při níž se z hořícího lesa zachraňovaly a na vhodné místo stěhovaly různé druhy zvířat, což komplikovali zákeřní pytláci. Krocani si pak ještě zeširoka opakovali první pomoc a Papoušci měli program zaměřený na přírodu, Stezky, název a zákon vlčat a světlušek.
Po obědě už zbývalo jen sbalit a uklidit, zbyl i čas na zkoušku Hada pamatováka (dnes ji zvládli Čilli a s vyznamenáním Tygr) a pak už jen pokřik a odchod na autobus. Cestování bylo dlouhé a členstvo rozdováděné. Loučili jsme se ve Studénce už za tmy a měsíčního svitu. Bylo to fajn.
