Jdi na obsah Jdi na menu
 


Detektivní výprava na Šípkové pastviny, 21.2.2015

23. 2. 2015

Únor je v našem oddíle odjakživa kritický měsíc – většina členstva je nemocná / po nemoci / před nemocí, zdravá menšina lyžuje nebo se oddává jiným kratochvílím, takže únorová docházka nikdy za moc nestojí a zvláště na výpravu jezdí jen torzo oddílu. Letos se však docela zadařilo a ačkoliv nás nejela ani polovina, deset lidí je za daných okolností slušný počet.

dsc_0289.jpgZ Veřovic jsme vystoupali na naše oblíbené Šípkové pastviny, které jsme objevili touto dobou před dvanácti lety. Na severních svazích ještě zůstalo dost umrzlého sněhu, na jižních už převažovala tráva. Sluníčko svítilo, ale fičel šílený vichr, který zpočátku vzbuzoval nadšení, jež však poměrně rychle opadalo – naštěstí se během dne vítr utišil.

Na nejvyšším kopci po krátkém odpočinku vypukla velká hra. Dva týmy detektivů obdržely leteckou mapku celých pastvin se čtyřmi vyznačenými místy. Když z každého místa přinesly důkazní fáborek, dostaly za to tři detektivní úkoly: nejprve měly vyřešit kriminální komiks, pak na základě indicií určit jedovatou rostlinu a nakonec prokázat své pozorovací schopnosti odpověďmi na několik záludných otázek týkajících se toho, co kde máme a jak to vypadá v klubovně.

Mirkův tým hru zahájil tím, že si nechal uletět mapku a už ji nenašel, ale jinak bylo asi za hodinu vše úspěšně nalezeno a posléze až na drobné nedostatky i vyřešeno, a tak detektivové získali azimut, který je dovedl k zasloužené odměně – balíku párků. Takže když jsme si ještě trochu zajezdili na lopatách a igelitech, přesunuli jsme se k Velké sosně, abychom si udělali oheň a párky si opekli. Nutno podotknout, že někteří jedincové se do lesa na dřevo moc nehrnuli, a když už, tak se slavně vrátili se dvěma větvičkami v domnění, že to stačí, ale nakonec oheň zaplanul a všichni jsme si pošmákli.

Zahráli jsme si ještě jednu malou hru, při níž byli ve výhodě ti, kdo s sebou měli věci, které mít mají (byli to jen Čilli, Hřib a Pery), a pak už jsme sestupovali a sjížděli do údolí. Cestou proběhla Šyškova speciální schovka v terénu a dalšími hříčkami jsme si krátili čekání na vlak na ženklavské zastávce.

Před pátou jsme byli ve Studénce. Papoušky jsme rozdali rodičům a s Krocany šli ještě na hodinu do klubovny, kde jsme při čokoládě tuhé i tekuté řešili nejbližší výpravy a hlavně tábor.